Ať mi nikdo neříká že ne

Pavel Dobeš

1:ČlGmověk by se na tom světě nCmudil,
kdD7yby bylo všechno, jak by chtGměl,
v půl dvanácté ráno by se vzbCmudil
a pD7ak by si hodinku poležGmel.F 
*:NBaštěstí, jak bylo zjištěnC7o,
Funudit se nikdo nemůžBe,D7 
krG7áva, jen si lehne na senC7o,
hmFyz ji začne bodat do kůžBe.
R:Je to takzvD7aný odpočinGmek aktivní
ve své pD7odobě primitivnGí:
kráva nervy ztrCatí,
D7oháňkou se do much strefujGe,
ty zvednou se a znovu vrCátí
a mD7elodie se opakujGme.
2:Člověk hlavně nadává na komáry
a trpí, když mu moli žerou šat,
když červotoč se zavrtá do almary
a housenky se slezou na salát.
*:Obdivujem roupy, co je táhne,
tady ještě jasno nemáme,
po čem jejich organismus prahne,
zatím ještě stále bádáme.
R:Zatím ještě stále bádáme,
zatím recept v ruce nemáme.
Zatím se pohodlně ztratí
tasemnice v našich útrobách,
i mandelinka v bramborové nati,
stejně jako myši v zásobách.
3:Jednou to tak bude zařízeno,
že se nikdo zdarma nenají,
parazitům bude odzvoněno,
už dnes je nikde rádi nemají.
R:Neboť člověku berou sílu, pijí krev,
probouzejí v něm hněv,
probouzejí v něm návaly zlosti,
ale až je člověk vyžene,
pracovních sil zas bude mít dosti,
ať mi nikdo neříká, že ne!
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2014-02-02T20:09:21.199+00:00
Výsledky hledání: